Mezi lovecké psy patří všechna psí plemena, která jsou chována za účelem pomoci lidem při lovu. Zatímco některá plemena loveckých psů se k tomuto účelu používají dodnes, z jiných se stali oblíbení rodinní psi.
Pod obecným pojmem „lovecký pes“ jsou zahrnuta rozdílná plemena, která se od sebe mohou výrazně lišit nejen na základě svého vzhledu a velikosti, ale také z hlediska jejich konkrétního účelu.
Úkolem ohařů je vystopovat zvěř a upozornit na ni lovce. Když kořist objeví, nevydávají žádný zvuk, ale ztuhnou a „označí ji“ tím, že zvednou přední nohu. Ohaři zvěř nevyplaší ani ji nepronásledují.
Slídiči hledají kořist ve špatně přístupném terénu, jako je rákosí či různé houštiny. Pokud najdou to, co hledají, vystrašenou kořist ženou k lovci.
Norníci při lovu hledají kořist v norách, odkud ji buď vyženou, nebo na ni alespoň upozorní lovce, který ji pak najde a vytáhne. Tímto způsobem se loví například jezevci, lišky a mývalové.
Úkolem barvářů je vystopovat a znehybnit raněnou kopytnatou zvěř, jako jsou divočáci a jeleni. Barváři mají výborný čich, a proto jsou schopni vystopovat zraněnou kořist i o den později.
Honiči jsou psi, kteří se lovu účastní ve smečce. Jejich úkolem je kořist uspěchat a zabránit jí v útěku. V Německu je tato forma lovu zakázána, v jiných zemích je však stále poměrně běžná, byť je do jisté míry omezována příslušnými zákony.
Úkolem retrívrů je vystopovat drobnější zastřelenou kořist, jako například kachny nebo jiná pernatá zvěř, a přinést ji lovci.
Historie loveckých psů v Německu sahá až do středověku. S cíleným šlechtěním podle plemenných norem, kde se v potaz bere nejen chování psů, ale také jejich vzhled, se však začalo až v průběhu 19. století.
Původně se němečtí honiči používali hlavně k lovu zajíců a lišek. V dnešní době však tento pes, známý také pod pojmem německý brakýř, plní především funkci slídiče a barváře při lovu spárkaté zvěře. Němečtí honiči jsou psi se silnou vůlí a vytrvalostí, kteří kromě lovecké činnosti vyžadují i dostatek další fyzické aktivity.
Německý ohař krátkosrstý je rozšířeným ohařským plemenem. Vyznačuje se však svou všestranností, a proto může být využit i v jiných oblastech lovu. Jako rodinní psi nemají tito spolehliví lovečtí psi téměř žádný význam.
I německý ohař drátosrstý patří k plemenu ohařů. Plemeno bylo stejně jako německý ohař krátkosrstý vyšlechtěno na konci 19. století. K oblastem využití německého ohaře drátosrstého patří kromě „stavění“ také aportování.
Německý lovecký teriér se v lovu využívá hlavně jako norník a slídič. Má vynikající čich a odvážnou povahu, která mu pomáhá při lovu. Kromě lovu se toto plemeno někdy využívá také jako záchranářský pes.
Malý münsterlandský ohař je malé ohařské plemeno, využívá se ale také jako pes ale také vhodné jako retrívr, tedy pes aportovací. Kromě lovu je malý münsterlandský ohař také oblíbeným rodinným psem, který se dá ovšem vycvičit i jako pes záchranářský.